remem.me

Chvála

1  Davidův. Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu!
2  Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní!
3  On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje,
4  vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním,
5  po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla

1 Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon.
2 Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem.
3 Ti podlosti nepáchají, jeho cestami se berou.
4 Ty jsi vydal svá ustanovení, aby se přesně dodržovovala.
5 Kéž jsou moje cesty pevně zaměřeny k dodržování tvých nařízení.
6 Nebudu zahanben tehdy, budu-li brát zřetel na všechna tvá přikázání.
7 Z přímého srdce ti vzdávám chválu, že se smím učit tvým spravedlivým soudům.
8 Chci tvá nařízení dodržovat, jen mě nikdy neopouštěj! (Bét)
9 Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova.
10 Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých přikázání.
11 Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit.
12 Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
13 Mé rty budou vypravovat o všech soudech tvých úst.
14 Veselím se z cesty tvých svědectví více než ze všeho jmění.
15 O tvých ustanoveních přemýšlím, na zřeteli mám tvé stezky.
16 Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo. (Gimel)
17 Zastávej se svého služebníka a budu žít, chci se držet tvého slova.
18 Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého.
19 Jsem na zemi jenom hostem, neukrývej přede mnou svá přikázání.
20 V duši se stravuji touhou po tvých soudech v každé době.
21 Oboříš se na opovážlivce, na proklatce, kteří pobloudili od tvých přikázání.
22 Sejmi ze mne potupu a pohrdání, neboť tvá svědectví zachovávám.
23 I když vládci zasednou a umluví se na mě, tvůj služebník bude přemýšlet o tvých nařízeních,
24 tvá svědectví budou nadále mým potěšením, jsou to moji rádci. (Dálet)
25 Do prachu je přitisknuta moje duše, zachovej mi život podle svého slova.
26 Vyprávěl jsem o svých cestách – tys mi odpověděl, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
27 Dej mi porozumět cestě svých ustanovení, chci přemýšlet o tvých divuplných činech.
28 Moje duše se rozplývá žalem, pozvedni mě podle svého slova.
29 Odvrať ode mne cesty klamu, podle svého Zákona se nade mnou smiluj.
30 Zvolil jsem si cestu věrnosti, stavím si před oči tvé soudy.
31 Přimkl jsem se k tvým svědectvím, nedej, Hospodine, abych byl zahanben!
32 Poběžím cestou tvých přikázání, dal jsi mému srdci volnost. (Hé)
33 Ukaž mi cestu svých nařízení, Hospodine, důsledně ji budu zachovávat.
34 Dej mi rozum a budu tvůj Zákon zachovávat, budu se ho držet celým srdcem.
35 Veď mě po cestě svých přikázání, oblíbil jsem si ji.
36 Ke svým svědectvím nakloň mé srdce, nikoli k zištnosti.
37 Odvracej mé oči, ať nehledí na šalebnost, na své cestě mi zachovej život.
38 Splň své slovo svému služebníku, jenž žije v tvé bázni.
39 Odvrať ode mne potupu, které se lekám, tvé soudy jsou dobrotivé.
40 Po tvých ustanoveních tak toužím, svou spravedlností mi zachovej život. (Vav)
41 Kéž na mě sestoupí tvé milosrdenství, Hospodine, i tvá spása, jak jsi řekl,
42 a já dám odpověď tomu, kdo mě tupí, neboť doufám ve tvé slovo.
43 Nikdy nezbavuj má ústa slova pravdy, neboť čekám na tvůj soud.
44 Tvého Zákona se budu držet ustavičně, navěky a navždy.
45 Volně budu chodit, na tvá ustanovení se dotazuji.
46 O tvých svědectvích před králi budu mluvit a nebudu zahanben.
47 Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval.
48 Dlaně vztahuji k tvým přikázáním, já jsem si je zamiloval, chci přemýšlet o tvých nařízeních. (Zajin)
49 Pamatuj na slovo dané svému služebníku, jímž jsi ve mně očekávání vzbudil. 50 Je mi útěchou v mém pokoření, že tvá řeč mi zachová život.
51 Opovážlivci se mi velice posmívají, já se od tvého Zákona neuchýlím.
52 Připomínám si tvé dávné soudy, Hospodine, v tom útěchu najdu.
53 Sežehuje mě zuřivost svévolníků, těch, kdo opustili tvůj Zákon.
54 Nařízení tvá si zpívám jako žalmy v domě, kde jsem jenom hostem.
55 V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, tvého Zákona se držím.
56 Mně připadl tento úkol: ustanovení tvá zachovávat. (Chet)
57 Pravím: Hospodine, tys můj úděl, držím se tvých slov.
58 O shovívavost tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl.
59 Uvažuji o svých cestách, k tvým svědectvím obracím své nohy.
60 Pospíchám a neotálím tvé příkazy dodržovat.
61 Ovinují mě provazy svévolníků, nezapomínám však na tvůj Zákon.
62 Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal chválu za tvé spravedlivé soudy.
63 Jsem druhem všech, kteří se tě bojí a tvých ustanovení se drží.
64 Tvého milosrdenství je, Hospodine, plná země, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. (Tet)
65 Prokázal jsi dobro svému služebníku podle svého slova, Hospodine.
66 Nauč mě okoušet a znát, co je dobré, já tvým přikázáním věřím.
67 Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl.
68 Jsi dobrý a prokazuješ dobro, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
69 Opovážlivci mě mrzce pošpinili, já však zachovávám ustanovení tvá celým srdcem.
70 Bezcitné je jejich tučné srdce, mně však je tvůj Zákon potěšením.
71 Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením.
72 Zákon tvých úst je mi dražší než tisíce hřiven zlata nebo stříbra. (Jod)
73 Ruce tvé mě učinily pevným, dej mi rozum, ať se naučím tvým přikázáním.
74 Ti, kdo se tě bojí, spatří mě a budou se radovat, neboť čekám na tvé slovo.
75 Hospodine, vím, že tvé soudy jsou spravedlivé, pokořils mě pravdou.
76 Kéž se projeví tvé milosrdenství a potěší mě, jak jsi svému služebníku řekl.
77 Kéž mě zahrne tvé slitování a budu žít, tvůj Zákon je pro mne potěšením.
78 Opovážlivce ať stihne hanba za to, že mi křivdí, já o tvých ustanoveních přemýšlím.
79 Navrátí se ke mně ti, kdo se tě bojí, ti, kdo tvá svědectví znají.
80 Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých nařízení, ať nejsem zahanben. (Kaf)
81 Moje duše chřadne touhou po tvé spáse, čekám na tvé slovo.
82 Zrak mi slábne, vyhlížím tvé slovo, kdy už mě potěšíš?
83 Vedlo se mi jako měchu v kouři, na tvá nařízení jsem však nezapomněl.
84 Kolikpak dnů zbývá tvému služebníku? Kdy nad těmi, kdo mě pronásledují, vykonáš soud
85 Opovážlivci mi kopou jámy bez ohledu na tvůj Zákon.
86 Všechna tvá přikázání jsou pravda. Pronásledují mě neprávem, pomoz!
87 Bezmála už se mnou v zemi skoncovali, já však tvá ustanovení neopustím.
88 Podle svého milosrdenství mi zachovej život, svědectví tvých úst se budu držet. (Lámed)
89 Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo.
90 Z pokolení do pokolení trvá tvá věrnost, upevnil jsi zemi a ta stojí.
91 Podle tvých soudů vše stojí dodnes, to všechno jsou tvoji služebníci.
92 Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych v svém pokoření zhynul.
93 Na tvá ustanovení nezapomenu nikdy, protože mi jimi zachováváš život.
94 Tobě patřím, buď má spása, na tvá ustanovení se dotazuji.
95 Svévolníci na mě čekají, aby mě zahubili, já se snažím porozumět tvým svědectvím.
96 Vidím, že vše spěje k svému konci, přikázání tvé má nekonečný prostor. (Mém)
97 Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím.
98 Nad nepřátele mě činí moudřejším tvá přikázání, navěky jsou moje.
99 Jsem prozíravější než všichni moji učitelé, neboť přemýšlím o tvých svědectvích.
100 Rozumu jsem nabyl víc než starci, neboť tvá ustanovení zachovávám.
101 Před každou zlou stezkou jsem zdržel své kroky, držel jsem se tvého slova.
102 Neodchyluji se od tvých soudů, neboť ty mi ukazuješ cestu.
103 Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Sladší než med je to pro má ústa.
104 Z tvých ustanovení jsem nabyl rozumnosti, proto nenávidím každou stezku klamu. (Nún)
105 Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.
106 Co jsem přísahal, to splním, držím se tvých spravedlivých soudů.
107 Byl jsem velice pokořen, Hospodine, podle svého slova mi zachovej život.
108 Kéž se ti líbí, Hospodine, dobrovolné oběti mých úst, nauč mě svým soudům.
109 Ustavičně dávám v sázku život, nezapomínám však na tvůj Zákon.
110 Svévolníci osidlo mi nastražili, avšak od tvých ustanovení jsem nepobloudil.
111 Tvá svědectví budou mým dědictvím věčně, z nich se veselí mé srdce.
112 V srdci jsem se rozhodl plnit tvá nařízení navěky a do důsledků. (Sámek)
113 Nenávidím obojetné lidi, miluji tvůj Zákon.
114 Tys má skrýš a štít můj, čekám na tvé slovo.
115 Pryč ode mne, zlovolníci! Budu zachovávat přikázání svého Boha.
116 Podpírej mě, jak jsi řekl, a budu žít, v mých nadějích mě nezahanbuj.
117 Buď mi oporou a budu spasen, stále budu hledět na tvá nařízení.
118 Zhrdáš všemi, kdo zbloudili od tvých nařízení, protože záludně klamou.
119 Všechny svévolníky v zemi odklízíš jak strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví.
120 Strachem před tebou se chvěje mé tělo, bojím se tvých soudů. (Ajin)
121 Vykonávám soud a spravedlnost, neponechej mě těm, kdo mě utlačují.
122 Zasaď se za svého služebníka k jeho dobru, aby mě opovážlivci neutlačovali.
123 Zrak mi slábne, vyhlížím tvou spásu, výrok tvé spravedlnosti.
124 Nalož se svým služebníkem podle svého milosrdenství, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
125 Jsem tvůj služebník, učiň mě rozumným, abych poznal tvá svědectví.
126 Hospodine, je čas jednat, tvůj Zákon se porušuje.
127 Ano, miluji tvá přikázání víc než zlato, víc než zlato ryzí.
128 Všechna ustanovení chci ve všem správně plnit, nenávidím každou stezku klamu. (Pé)
129 Tvá svědectví jsou divuplná, proto je má duše zachovává.
130 Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti.
131 Dychtivě otvírám ústa, toužím po tvých přikázáních.
132 Shlédni na mne, smiluj se nade mnou podle toho, jak soudíváš ty, kdo milují tvé jméno.
133 Upevni mé kroky tím, cos řekl, dej, ať žádná ničemnost mě neovládne.
134 Vykup mě z útlaku lidí, chci se tvých ustanovení držet.
135 Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
136 Proudem se mi řinou slzy z očí, že se nedodržuje tvůj Zákon. (Çáde)
137 Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech.
138 Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlnost a naprostá pravda.
139 Horlivost mě sžírá, moji protivníci zapomněli na tvá slova.
140 Co jsi řekl, je důkladně protříbené, tvůj služebník si to zamiloval.
141 Já jsem nepatrný, pohrdaný člověk, avšak na tvá ustanovení jsem nezapomněl.
142 Věčně spravedlivá je tvá spravedlnost, tvůj Zákon je pravda.
143 Soužení a úzkost na mě doléhají, přikázání tvá jsou pro mne potěšením.
144 Spravedlnost tvých svědectví je věčná, dej mi rozum a budu žít. (Kóf)
145 Celým srdcem volám: Odpověz mi, Hospodine, chci tvá nařízení zachovávat.
146 Volám k tobě, buď má spása, chci se tvých svědectví držet.
147 Dřív než začne svítat, na pomoc tě volám, čekám na tvé slovo.  148 Mé oči se budí dřív než noční hlídky a přemýšlím o tom, co jsi řekl.
149 Podle svého milosrdenství mě vyslyš, Hospodine, podle svého soudu mi zachovej život.
150 Blíží se už, kdo se ženou za mrzkostmi, vzdalují se od Zákona tvého.
151 Ty jsi, Hospodine, blízko, všechna tvá přikázání jsou pravda.
152 Dávno je mi z tvých svědectví známo, žes jim dal navěky pevný základ. (Réš)
153 Pohleď na mé pokoření, braň mě, vždyť na tvůj Zákon nezapomínám.
154 Ujmi se mé pře a zastaň se mne, zachovej mi život, jak jsi řekl.
155 Svévolníkům je vzdálena spása, protože se nedotazují na tvá nařízení.
156 Nesmírné je, Hospodine, tvoje slitování, podle svých soudů mi zachovej život.
157 Mnoho je těch, kdo mě pronásledují a souží, já se však od tvých svědectví neodchýlím.
158 Na věrolomné se dívám s ošklivostí, nedrží se toho, co jsi řekl.
159 Hleď, jak jsem si tvá ustanovení zamiloval, Hospodine, podle svého milosrdenství mi zachovej život.
160 To hlavní v tvém slovu je pravda, každý soud tvé spravedlnosti je věčný. (Šín)
161 Bez důvodů mě pronásledují velmožové, mé srdce má strach jen z tvého slova.
162 Veselím se z toho, co jsi řekl, jako ten, kdo našel velkou kořist.
163 Nenávidím klam, hnusí se mi, miluji tvůj Zákon.
164 Chválívám tě sedmkráte za den za tvé spravedlivé soudy.
165 Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj Zákon, o nic neklopýtnou.
166 S nadějí vyhlížím tvoji spásu, Hospodine, a tvá přikázání plním.
167 Má duše se drží tvých svědectví, velice jsem si je zamiloval.
168 Tvých ustanovení a tvých svědectví se držím, máš před sebou všechny moje cesty. (Táv)
169 Kéž mé bědování dolehne až k tobě, Hospodine, dej mi rozum podle svého slova.
170 Kéž má prosba dojde k tobě, vysvoboď mě, jak jsi řekl.
171 Chvalozpěv ať vytryskne mi ze rtů, neboť mě svým nařízením učíš.
172 Ať můj jazyk opěvuje, co jsi řekl, všechna tvá přikázání jsou spravedlivá.
173 Na pomoc mi podej svoji ruku, tvá ustanovení jsem si zvolil.
174 Hospodine, toužím po tvé spáse, tvůj Zákon je pro mne potěšením.
175 Kéž má duše žije a může tě chválit; kéž mi pomáhají tvoje soudy.
176 Bloudím jako zatoulané jehně, hledej svého služebníka, vždyť jsem na tvá přikázání nezapomněl!